 | ||
|
Sběr kamenů
Při sběru kamenů je důležité brát zřetel na pět základních hodnotících prvků, které jsou podmínkou pro jejich zařazení do kategorie suiseki. Jsou to: tvar, barva, povrch, kvalita a stáří. Tvar je posuzován tzv. metodou tří ploch – pohledem na přední a zadní stranu, levou a pravou stranu a spodní stranu. Kámen musí být pozorovatelný z každé perspektivy, zprostředkovávat něco přirozeného a ve své hmotě musí poskytovat harmonický obraz. Barva je základní součástí podmanivé síly suiseki. Nejvíce ceněny jsou ty suiseki, v nichž se mísí tmavší barvy, vycházející zevnitř kamene. Kamenům hlubokých barev, zvláště černým, šedivým nebo v potlačených barvách, nahnědlým, nazelenalým, nažloutlým, vyjadřujícím posmutnělou náladu, je při výběru obecně dávána přednost. Povrch ovlivňuje charakter suiseki a bývá hladký, s nepravidelnými otvory a prohlubněmi, malými vyvýšeninami, křemennými nebo vápencovými žilkami, znázorňujícími vodopády a vodní toky, malými tečkami na povrchu atp. Kvalita je posuzována podle tvrdosti a substance, které jsou nezbytnou podmínkou pro vyjádření určité nálady při pozorování. Stářím je myšlen optický dojem dlouholeté péče. Rovnováha poskytuje velkou část estetického zájmu o suiseki. Je vytvořena rozpínavou souhrou několika proti sobě stojících doplňkových aspektů kamene: vysoký – nízký, velký – malý, svislý – horizontální, vypouklý – vydutý, tvrdý – měkký, hrubý – hladký apod.. U dobře utvořeného suiseki se tyto zmíněné protikladné znaky společně spojují a vytváří stálý, harmonický celek. Nalezený kámen, v Japonsku označovaný jako „shin – seki“, nově sebraný, nebo „mladý“, je potřebné nejdříve zbavit usazených nečistot. Právě dokonalé vyčištění kamene je nejdůležitější pro další zlepšení kvality a získání patiny, znaku stáří. Prvním krokem je jeho namočení na několik dnů do čisté vody. Poté je možné čistit různě velkými kartáči. U kamenů s tvrdým povrchem lze použít kartáčů drátěných a ocelových, případně i velmi jemného smirkového papíru, u kamenů s měkčím povrchem se používají jemné kartáče nylonové. Kameny s žílami vápence, znázorňující horské toky a vodopády, je možné vyčistit kyselinou solnou. Technika práce spočívá v tom, že pomocí lékařského kapátka naneseme kyselinu pouze na „vrostlý“ vápenec, necháme kyselinu působit cca jednu minutu a poté opláchneme čistou vodou. Tento postup uplatňují sběratelé ligurských kamenů. Stejnou metodou lze čistit kameny, kde potřebujeme odstranit vápenaté usazeniny. Po očištění se kameny ukládají na dřevěné police, kde jsou vystaveny dennímu světlu a působení povětrnostních vlivů. Aby kámen zestárl a získal co nejlepší kvalitu, polévá se čistou vodou nejméně jedenkrát denně. Jednou za měsíc je vhodné změnit polohu takto ošetřovaného kamene, čímž dosáhneme rovnoměrného stárnutí celého povrchu. Kameny s hladkým povrchem se leští jemnou tkaninou. I takový způsob ošetřování ovlivňuje výslednou kvalitu kamene. Mimořádná péče a s tím spojený proces stárnutí je v Japonsku nazýván yoseki. Zestárlý kámen v dobré kvalitě by měl po přelití vodou zůstat co nejdéle vlhký. Celý tento způsob ošetřování kamenů může trvat i několik desítek let, než získají patinu a dobrou kvalitu. Doba je ovlivněna tvrdostí daného kamene.
|
